Divadelní festival Hradec

      To už jsem byla volná. Už jsem definitivně skončila v tom šíleném ústavu zvaný dětský domov. Myslím, že dva měsíce byla až příliš dlouhá doba. Rozhodla jsem se, že si dál nebudu ničit zdraví ani nervy, tak jsme se s paní ředitelkou, spíše ve špatném, než v dobrém rozloučily. Napsala jsem jí totiž pár bodů, nad kterými by se měla zamyslet. Jestli to udělala nevím, každopádně byla pěkně naštvaná.

      V neděli jsme alespoň na jeden den vyrazili do Hradce na Divadelňák. Jako vždy tam bylo spoustu známých lidí a my se zakecali na každém rohu.

       Nejvíc jsme se zasekli na Hudkovi, kterého jsme naživo viděli poprvé, a který nás úplně dostal. Následovali Goji, na které jsme hlavně jeli. Ti hráli zase v kavčí galerii, která je hrozně maličká a celé to bylo takové zvláštní, i když Goji nikdy nezklamou. Divadlo jsme bohužel nestihli žádné a myslím, že ten den jsme jeli rovnou i domů.